Objev Vampirie

Od velké bitvy s Pelicamortem uplynulo několik měsíců. Prostí obyvatelé dokončovali opravy svých obydlí a život se pomalu vracel do starých kolejí. V tu dobu také Overcorner zaznamenal úpravu slova guardian. Za svou zbabělost v bitvě byli strážci planety prokleti a proměnili se na kamenné sochy. Tyto zkamenělé strážce, guardiany, začali obyvatelé sbírat a umisťovat na své zahrady. Proto se sochám začalo říkat gardiani, podle slova zahrada.

Někteří gardiané dostali druhou šanci ukázat svou statečnost a z kamene se proměnili zpět do své živé podoby. Ačkoliv se to možná nelíbilo sběratelům, kteří kamenné sochy shromažďovali, pro Overcorner to bylo dobré znamení. Konečně bude někdo bránit obyvatelstvo.

Obživování kamenných soch leckdy vyvolalo spoustu zmatků. Sběratelé se navzájem obviňovali z krádeží a overcornerské matky si stěžovaly, že se jim ztrácí šňůry na prádlo, které často natahovaly mezi zkamenělé gardiany. Jeden obživlý hrdina, tajemný golem, dokonce zbořil polovinu stavení, když si chtěl protáhnout své hliněné ruce.

V tomto období, kdy si obyvatelé znovu zvykali na soužití s gardiany, se na ostrově Middlemystu objevil tajemný hrdina. Říká se, že po sobě na cestách zanechával mrtvá zvířata, kterým vysával krev. Když se poprvé objevil v krčmě na okraji Temného lesa s tvrzením, že je váženým upířím princem, dostalo se mu výsměchu.

"Panáček přijde a tvrdí, že bychom se mu měli klanět. Tůdle!" smáli se mu všichni.

Většina lidí už na podivného "prince" dávno zapomněla, ale říká se, že existovali i tací, kteří jeho příběhu věřili. Velká průzkumnice a nebojácný holomek se rozhodli, že objeví jeho domovský ostrov Vampiria, o kterém často mluvil.

"Kam máte namířeno?" zeptal se přístavní kapitán, když spatřil dva guardiany snášet malou loďku k moři, "s tímhle kusem dřeva doplujete možná do poloviny mola. Co kdybych vám nabídl některou ze svých malých plachetnic?"

Průzkumnice s holomkem si však žádnou jinou loď dovolit nemohli. Na moře se proto vydali s plavidlem, které by leckterý námořník radši rovnou potopil, jen aby do něj nemusel nastoupit.

Holomek se ujal pádlování a průzkumnice hlídala, aby udržel správný směr. Nejdříve se plavili podél pobřeží a spokojená průzkumnice, která si pamatovala všechny potřebné orientační body, byla stále nadšenější z cesty, kterou spolu podnikli.

První problém přišel ve chvíli, kdy se měla loď vzdálit od pobřeží a několik dlouhých minut plout bez možnosti se ujistit, že drží správný kurz.

"Myslím, že zatáčíme moc doprava. Proč nepádluješ oběma rukama stejně?" ptala se gardianka.

Čím déle nebylo vidět pobřeží, tím více byla průzkumnice rozladěná. Dávala holomkovi za vinu, že pádluje špatně a on jí zase vyčítal, proč se nechce pádlování ujmout sama. Mraky na obloze se otáčeli a skákaly ze strany na stranu, když si s nimi pohrával vítr. Myšlenka, že by se mohli řídit podle mraků (což bylo samo o sobě poněkud diskutabilní řešení), tedy také nebyla proveditelná. Oba dva cítili, že jsou ztraceni, když se najednou na obzoru objevila Ementálová hora.

Tato hora byla známým poutním místem. Vedlo skrz ní několik velkých tunelů, kterými se proháněly magické vzdušné proudy. Ačkoliv se hora skládala z běžných hornin, její vzezření, narušené tunely a dírami, jí dalo název právě Ementálová hora. 

"Hele! Já něco vidím!" průzkumnici samým nadšením přeskočil hlas, "tak jsme přece jen celou dobu pluly správně."

Zanedlouho dorazila dvojice hrdinů k pevnině. Pláž pod Ementálovou horou pro ně znamenala poslední zastávku, než se vyplaví na otevřené moře. Oba rychle shromáždili dříví a za chvíli už se hřáli u teplého ohně. Přivezli si s sebou také pár ryb, které si opekli.

"Až se začne stmívat, musíme hned do loďky a pokračovat v cestě." oznámila průzkumnice.

"Myslel jsem, že si tady odpočineme a budeme pokračovat zítra." namítl holomek.

Gardianka zavrtěla hlavou. "V noci musíme urazit co nejdelší kus cesty, protože budeme mít možnost se orientovat podle hvězd."

Proti tomu nebylo co namítnout. Holomek věděl, že si průzkumnice dobře pamatuje svůj plán, který sestavila z princova vyprávění. Proto se hned po západu slunce vydali na další cestu.

Bylo poznat, že v noci si je průzkumnice daleko jistější. Neustále holomkovi vyprávěla o významech jednotlivých souhvězdí a popisovala mu další plán cesty.

"Támhle je souhvězdí Monolympu. Jeho obrazec tvoří dva sloupy a tympanon. To jsou čtyři hvězdy, tvořící dvě rovnoběžky, a tři hvězdy zobrazující trojúhelník. Vrchol toho trojúhelníku tvoří nejjasnější hvězda. Právě na ní se má nacházet chrám Monolymp, po kterém je pojmenované celé souhvězdí," vysvětlovala hrdinka nadšeně, "my se musíme řídit levým ramenem toho trojúhelníku. Právě tak se dostaneme k Vampirii."

Ačkoliv se průzkumnice zdála být hotovou studnicí vědomostí, po pár hodinách jí přece jen došla slova.

"Nevadilo by ti, kdyby si na chvíli zdřímla? Cestu znáš a správný směr určitě udržíš. Vzbuď mě, kdyby sis nevěděl rady." oznámila prostě.

Gardian pokračoval v pádlování. Ruce ho sice bolely, ale myšlenka na objevení nového ostrova ho hnala vpřed. V jednu chvíli se zděsil, když si uvědomil, že zapomněl sledovat hvězdy, ale když zjistil, že se mu daří udržovat stále ten stejný kurz, oddechl si.

Holomkovo druhé zděšení přišlo ve chvíli, kdy hvězdy zcela zmizely z oblohy. Na nočním moři nebylo vidět skoro nic a gardian si vcelku pochopitelně nevšiml, že vjel do husté mlhy přikryté temnými mraky. Pokračoval dál v pádlování. Věděl, že nemá jinou možnost a pocit, že dokázal udržet správný směr, mu dodal na odvaze.

Jeho odvaha však rychle zmizela, když se z temnoty vynořil pár krvavě rudých očí. Tyto dvě tečky mohly být asi třicet metrů od jeho loďky.

Gardianovo vylekání vzbudilo průzkumnici, jejíž hlas naplnil tichou noc druhým výkřikem. Oba dva byli stejně vystrašení a v touze se cítit alespoň trochu v bezpečí se schoulili k sobě.

Rudé oči je pozorovaly a kroužili kolem loďky. Tu a tam se lehce přiblížily nebo oddálily, ale výsledek jejich pohybu byl vždy stejný. Oba hrdinové se mohli strachy zbláznit.

Zdálo se jim, jako by uplynuly celé hodiny, než se oči odvrátili a zmizeli v temnotě. Ještě pár minut holomkovi s průzkumnicí trvalo, než se odhodlali pokračovat v cestě. Netušili, jestli se jejich loďka jakkoliv pootočila nebo ji vlny odnesly daleko od původní cesty. Jediné, co chtěli, je dostat se z tohoto místa pryč co nejdříve. Ať už přitom objeví Vampirii, nebo se dostanou zpátky k Middlemystu.

Po několika dalších hodinách se zpod loďky ozvalo zapraskání. Oba gardiani s hrůzou zjistili, že do jejich loďky teče voda. Holomek se ve snaze zachránit loď ujal vylévání vody zpět do moře, ale nebylo to nic platné. Ještě aby ano, když používal samotné dlaně. Netrvalo dlouho a jejich loď se potopila.

V tu chvíli si gardiané uvědomili, že stojí na mělčině. Oba dva se na sebe podívali. Tušili, že něco objevili, ale ani jeden z nich se neodvážil to říct nahlas.

Udělali pár kroků směrem ke břehu. Čím více se přibližovali, tím šli rychleji. Jejich chůze se za pár sekund změnila v běh. Mlha před nimi se rozestoupila a oni spatřili svět, o jehož objevení celou dobu snili. Vampiria!

- - -

"A jak to bylo dál?" nevydržela Adeny a zvědavě se zeptala vyprávějícího Kronala.

"To nikdo neví," pokrčil Kronal rameny, "říká se, že je na břehu přivítalo několik upířích králíčků. Myslím, že to znamená, že se odtamtud živí nevrátili."

"Stejně je ta Vampirie nějaká zvlášní," poznamenal Ensor, "celý život studuji magické knihy a historii Overcorneru, ale přesto vím o Vampirii tak málo."

"Všichni víme o Vampirii strašně málo. Vždyť i ty lovci příšer se nemohou shodnout, odkud se ty nestvůry berou a jestli vůbec nějaký vlastní ostrov maj." dodal Rias.

"Já si myslím, že jestli je něco jistota, tak je to můj meruňkový kompot." řekl hospodský Arder, který právě sebral talíře ze stolu a každému přinesl misku sladkého jídla.

Celá hospoda, jako by rázem opustila snění a vrátila své vnímání do přítomného okamžiku. Arderovy dezerty milovali všichni a bylo jasné, že než dojde na další vyprávění, prožijí sedmé nebe ne u legend, ale právě tady. V místě obklopeném věčným sněhem a ledem u dobrého jídla.

"Až dojíte," řekl Arder, "povím vám něco o Ledové hoře Middlemystu."