Úvod

Vysoko v middlemystských horách, kam s těží dosáhne samotné slunce, se nachází vesnička Idrine. Tucet malých chaloupek pokrývá sníh, který se na vesnici sype snad celý rok.

Příchozí by čekal, že budou domy ze všech stran obklopené dřevem, kterým obyvatelé topí a chrání se před zimou, ale není tomu tak. V krbech všech obydlí hoří silné, kouzelné louče, které pro obyvatele vyčaroval starý mág. Díky tomuto mágovi byli obyvatelé vesnice stále naživu. Čaroděj se totiž staral o to, aby měli všichni co jíst a něco teplého pít. Dále lidem pravidelně rozdával pochodně a obstarával nejzákladnější suroviny.

Chaloupky stály v kruhu kolem hospody, která byla bezpochyby tou nejdůležitější stavbou v Idrine. Obyvatelé se v ní pravidelně scházeli a diskutovali o chodu vesnice. Hospoda dávala místní malé společnosti také možnost otevřeně mluvit o svých problémech, nacházet jejich nejlepší řešení a především... bavit se.

Zábava byla jistě důvodem, proč se ze života v těchto drsných horských podmínkách ještě nikdo nezbláznil. Obyvatelé Idrine se rádi bavili zpěvem, hráním karet, nebo vyprávěním příběhů a legend.

Dveře do hospody se otevřely a dovnitř vstoupilo několik lidí, všichni zahalení v několika vrstvách oblečení. Místní se vždy snažili přicházet v co největších skupinách, aby příliš nevětrali a nepouštěli dovnitř studený vítr zvenčí. Jako první vstoupil čaroděj, nejdůležitější obyvatel Idrine. V pravé ruce nesl několik pochodní, které plánoval rozdat ostatním. Levou rukou se opíral o svou kouzelnickou hůl.

Interiér hospody byl velmi prostý. V jediné místnosti celého objektu se na straně u dveří nacházelo několik stolů sražených k sobě. Lavice kolem nich akorát stačili, aby si všichni obyvatelé měli kam sednout. Na protější straně místnosti stálo něco, co by se dalo popsat jako "pokus o bar," před kterým stála kamenná socha guardiana a dvě vysoké židle. Za barem stál hospodský Arder, který zrovna míchal vařící se guláš. Když spatřil své vstupující přátele, pozdravil je hlasitým zvoláním.

"Jste tu tak akorát, oběd bude za chvíli hotový!"

"Výborně," ozvalo se několik hlasů z přicházející skupiny. Všichni si začali sedat kolem jednoho velkého stolu, jen mág, zvaný Ensor, zamířil k Arderovi za bar. Poklepal holí na kamna, na kterých bublal připravovaný guláš. Před několika lety je vyčaroval s pomocí magických křemenů a zajímalo ho, jestli jejich magická síla nezačíná pomíjet.

"Slouží stále dobře?" zeptal se Ensor hospodského.

"Velmi dobře," odpověděl Arder s úsměvem, "jen jsem to dnes trochu přehnal s objemem, takže bude vaření trvat trochu déle."

"Dobře," odvětil čaroděj a vydal se ke stolu k ostatním, "snad budou sloužit co nejdéle, poslední dobou se cítím moc slabý na to, abych opravoval něco tak náročného. V noci jsem pracoval na těch loučích, tak si je pak rozeberte." dodal a ukázal k baru, kam louče předtím odložil."

"Děkujeme Ensore," odpověděla Adeny, žena s dlouhými hnědými vlasy.

"Ještě že tě máme," dodal Rias, Adenin manžel.

Do hospody brzy dorazil i zbytek obyvatel a Arder dal každému velkou porci guláše. Všichni se z chutí pustili do jídla. Arder se opřel o zkamenělého gardiana a pozoroval, jak jeho přátelům chutná.

"Kornale," oslovil hospodský muže, který dojedl jako první, "co kdybys nám řekl nějakou z tvých báječných legend o Overcorneru?"

Všichni zvědavě zvedli hlavy od svých talířů u upřeli na Kronala prosebné výrazy. Kornal znal ty nejlepší příběhy, ale přimět ho, aby překonal svou stydlivost a podělil se o ně s ostatními občas vyžadovalo desítky minut přesvědčování. Tentokrát to však netrvalo dlouho a Kornal se brzy pustil do vyprávění.